Více o projektu

Bedřich Smetana je vnímán a dokumentován dvojím způsobem:
- Jako výrazná osobnost české kultury (toto spodobnění je kultovní až neživotné)


- Nebo jako hluchý hudební skladatel (toto je především bulvarizující – nejčastěji využívá dosud spornou příčinu hluchoty – syfilis).

Scenáristka a režisér nového dokumentu se rozhodli, že si Bedřich Smetana nezaslouží být dál předmětem dnešního módního zjednodušeného vnímání od syfilitidy k bustě a zpět.

Při seznamování se s životem geniálního skladatele je zaujal rozhovor s průvodkyněmi v Jabkenicích. O tom, jak jim je zle v místnosti, kde dožil před svým definitivním odvozem do Kateřinek. A to, že zcela zjevně, podle dobových vyprávění, prošel před svým koncem celým svým životem. Trpěl úpornými halucinacemi obrazovými i zvukovými, které, když se ale pečlivě poskládají, dávají hluboký smysl. Většinou člověk tyto retrospekce prožije v hodině smrti. On jimi procházel mnoho měsíců: Pod jeho jabkenickým okem procházelo defilé lidí, se kterými se setkal a událostí, které pro něj měly hluboký smysl.

Scenáristka proto zvolila pro dokument formu jednoduché symboliky, která zároveň navodí atmosféru hlubokého prožívání. Nikoliv stokrát opakovaná fakta, ale akcentovány jsou především pocity jednotlivých období života Bedřicha Smetany. Až po jeho poslední dopis, ve kterém se cítí být andělem.

Upřesňující poznámka k formě

Forma dokumentu je obrazově řešena velmi zajímavou a emotivní kamerou, která je ve velké části pohledem jakoby ze strany Smetanových očí, kdy ale jeho nikdy neuvidíme. Dokument vychází z poslední části života Bedřicha Smetany, a z deseti let, kdy tvořil v hluchotě svoje stěžejní díla a přitom žil téměř v izolaci s hučením v hlavě, které mu dovolovalo pracovat tak max. dvě hodiny denně. To celé končí jeho odvezením do ústavu pro choromyslné v Praze, kde po třech nedělích umírá. Z Jabkenic, přes okno jeho pracovny, jsou činěny obrazové výpady do jeho života. Po dlouhém hledání byla pro provázení dokumentem vybrána herečka Jitka Molavcová. Ta v dokumentu symbolizuje jakési Smetanovy vzpomínky, je k němu vždy laskavá na rozdíl od jeho ega a prostředí, kde posledních deset let žil. Přesto ve velkém kontrapunktu k tomu, co duševně prožíval, tu zněj prýštila úžasná hudba. Paní Molavcová také mluvit komentář mimo obraz, krom pasáží, kde mluví Smetana, jehož hlas představuje herec Ladislav Mrkvička.

Stěžejní propojovací obraz, opakující se v dokumentu několikrát, je bloudění mezi bustami s obrazovou dvojexpozicí. Prostě Smetana je v Jabkenicích zbytnělý na mnoho způsobů. Obrazově se to přímo nabízelo k využití. Právě tady se scenáristka s režisérem rozhodli, že Smetana nebude vůbec, a to ani stínově, v dokumentu vizualizován hercem (krom jeho hlasu).

TEXTOVÁ A ZVUKOVÁ KOMPOZICE

Hraným scénám odpovídá zpěv symbolické průvodkyně Jitky Molavcové – něžné nápěvky odpovídající jednotlivým úsekům se mění v profesionální symfonické provedení či klavírní interpretaci pod jeho podobu v bustách.

A pro přechody k částem klasicky dokumentárním a k vyjádření stavu skladatelova nitra, je použit zkomponovaný kakofonní neklid.

Místa, kde se natáčelo:

Litomyšl
Praha
Plzeň
Jindřichův Hradec
Havlíčkův Brod
Obříství
Růžkovy Lhotice
Jabkenice
Bezděz